Arménie si zvolila příklon k Západu. Ale ten je daleko. Arménům jde o přežití mezi Ruskem, Tureckem a Ázerbajdžánem.

V Arménii je odvoleno. Premiér Nikol Pašinjan a jeho strana Civil Contract vyhráli s výsledkem 49,81 procenta hlasů. Na druhém místě skončila Silná Arménie Samvela Karapetjana, rusko-arménského miliardáře s obrovskými majetkovými zájmy v energetice a realitách, s více než 23 procenty. Třetí je koalice bývalého prezidenta Roberta Kočarjana Armenia Alliance s necelými deseti procenty.

U Prosperující Arménie oligarchy Gagika Tsarukjana se odehrál malý volební thriller. První výsledky ji posílaly těsně přes čtyřprocentní práh, pozdější přepočet ji ale podle arménské volební komise srazil na 3,996 procenta. 

Účast dosáhla téměř 59 procent, což je nejvyšší číslo od roku 2017. Opozice sázela právě na vysokou mobilizaci. Jenže vysoká účast nakonec nepomohla jí, ale Pašinjanovi.

Civil Contract získá pohodlnou většinu v parlamentu. Pašinjan tedy nebude potřebovat koaličního partnera. To je pro něj zásadní. Zároveň ale nemá dvoutřetinovou ústavní většinu. A to je druhá, stejně podstatná část výsledku.

Na závěrečném mítinku mluvil o nové ústavě a reformě soudnictví jako o klíčových prioritách. Jenže bez dvou třetin bude jeho ústavní agenda buď zablokovaná, nebo bude muset hledat podporu jinde — přes část opozice, nebo přes referendum. V arménské realitě, kde se politika často podobá spíš rodinné vendetě než parlamentní debatě, to nebude žádná procházka meruňkovým sadem.

Volby byly reálné. Ale férové prostředí? To už je jiná otázka

Mezinárodní pozorovatelská mise OSCE popsala arménské volby poměrně přesně. Voliči měli politickou volbu a volební proces byl technicky dobře zvládnutý. 

Jenže zároveň upozornila na vážné problémy. Kampaň byla plná vyhrocené rétoriky, obvinění z kupování hlasů, trestních řízení proti opozičním kandidátům, tlaku na veřejné zaměstnance, aby chodili na akce vládní strany, a sociálních a ekonomických opatření zaváděných krátce před volbami, která zvýhodňovala vládní tábor.

Jinými slovy: hrálo se na hřišti, kde měl premiér výhodu domácího stadionu, lepší osvětlení, hlasitější ampliony a rozhodčího, který se občas díval jinam.

Komentátor Pavel Šik upozornil na dramatický závěr kampaně. Podle něj „předvolební týden skončil způsobem, který mluví sám za sebe“. Popsal razie ve volebních kancelářích opoziční Silné Arménie a zatýkání jejích podporovatelů. Ve svém komentáři napsal, že jen v předvolebním týdnu dosáhl počet zatčených 44 osob.

Úřady tvrdily, že vyšetřují pokusy o kupování hlasů, podněcování ke svržení vlády a další trestné činy. Opozice mluví o politicky motivovaných zásazích.  Pravda může být v Arménii, jako obvykle, nepříjemně dvojitá. Opoziční tábory jsou opravdu prolezlé oligarchickými zájmy, proruskými vazbami a starými strukturami. Zároveň ale platí, že když stát v kampani zatýká hlavně lidi z jedné části politického spektra, nepůsobí to jako spravedlnost. Je to jako varování.

Pašinjan jako muž s kladivem

Pašinjan se v kampani prezentoval jako garant míru, modernizace a odklonu od ruského sevření. Jenže jeho rétorika byla i trestající.

Pavel Šik k závěrečnému mítinku na Náměstí republiky napsal, že Pašinjan „nepředstavoval vizi pro Arménii, ale požadoval trestní stíhání oponentů a konfiskaci jejich majetku“. Zmiňoval Roberta Kočarjana, Gagika Tsarukjana i Samvela Karapetjana.

Právě Karapetjan je klíčová postava těchto voleb. Miliardář s ruským zázemím, vlastník skupiny Tashir a muž, který se stal terčem Pašinjanovy vlády kvůli své politické roli a podpoře Arménské apoštolské církve. Je v domácím vězení a jeho kampaň formálně vedl synovec Narek.

Do kampaně se promítl i spor o Electric Networks of Armenia, hlavního distributora elektřiny v zemi, který patří Karapetjanově skupině Tashir. Šik upozornil, že Pašinjan na mítinku oznámil dokončení znárodnění ENA a že Tashir zahájil mezinárodní arbitráž. Nejde jen o běžný ekonomický spor. Jde o konflikt vlády s jedním z nejvlivnějších arménských byznysových aktérů napojených na Rusko.

A to je přesně arménský problém v kostce: boj proti oligarchům se může snadno prolínat s politickou likvidací protivníků. A ta se může zase snadno maskovat jako boj proti oligarchům. 

Rusko tlačilo. A bylo to vidět

Nejdůležitější rovina arménských voleb nebyla domácí. Byla geopolitická.

Arménie volila v okamžiku, kdy se snaží přežít po katastrofě Náhorního Karabachu. V září 2020 na Armény v Karabachu zaútočil Ázerbajdžán podpořený Tureckem. Rusko Arménuům nepomohlo. Výsledkem byla totální ztráta Karabachu, který v roce 2023 muselo opustit 120 00 Arménů. Muselai tam vše nechat – svoje domy, pole, sady I techniku. Dodnes jsou v Arménii uprchlíky a nedostali žádné reparace. “Jen málo Karabašanů dostalo arménské občanství, proto jsme nemohli ani k volbám. Pašinjan je pro nás zrádce. A Rusko take. Volby jsou zklamáním. Je mnoho důkazů, že byly zmanipulované, takže to bude ještě mít dohru,” říká karabašský aktivista Karen Ogandž. Jeho rodina přišla v Karabachu o mnoho domů a bytů. 

Po porážce a exodu Arménů z Karabachu už velká část arménské společnosti Rusku nevěří. Moskva měla být ten velký ochránce. Místo toho jednala ve prospěch Ázerbajdžánu. 

Pašinjan na tom postavil svou strategii. Slíbil mír s Ázerbájdžánem, normalizaci vztahů s Tureckem, větší orientaci na EU a Západ, ale zároveň ne úplné přetržení vazeb s Moskvou. Arménie si totiž luxus čisté geopolitické volby nemůže dovolit tak snadno, jak to může vypadat pohledem z Bruselu. 

Rusko to ví. A chovalo se podle toho.

Během kampaně ruští představitelé Arménii varovali před důsledky sbližování s EU. Mluvili o ekonomických a bezpečnostních následcích, objevily se obchodní restrikce na arménský export, tlak na zemědělské produkty, alkohol, minerální vodu či květiny. Ruští představitelé líčili arménskou volbu směrem k Evropě jako cestu k ukrajinskému scénáři. Pár dní před volbami Rusko zakázalo dovoz peckovitého ovoce z Arménie. To je pro Armény kruté, protože je to chudá země bez vlastní ropy a plynu a závisí na zemědělství. Rusko je klíčová země pro export. 

Šik v této souvislosti upozornil i na plyn. Napsal, že mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová pohrozila zrušením dohody z roku 2013, která Arménii garantuje bezcelní dovoz zemního plynu a ropných produktů. 

Evropa nabízí naději. Rusko drží kabely, plyn a peníze

Evropská unie reagovala na ruský tlak balíčkem pomoci pro arménské exportéry. Padesát milionů eur je politicky důležitý signál. Jenže z ruské závislosti to Arménii nevytrhne.

Ruská státní média reagovala na výsledek překvapivě klidně. Ne proto, že by Moskva byla smířená se ztrátou Arménie. Spíš proto, že ví, že Arménii pořád drží v životně důležitých tepnách.

 Arménská ekonomika je s Ruskem propojena přes obchod, energetiku, pracovní migraci, remitence, plyn, jadernou energetiku i vojenskou základnu v Gjumri. V Rusku žije obrovská arménská komunita. Peníze, které posílá domů, jsou otázkou přežití mnoha rodin.

Arménie může politicky snít o Evropě. Ale je sevřená mezi Tureckem, Gruzií, Íránem a Ázerbájdžánem a její bezpečnostní situace je křehká. Evropská rétorika je pro arménskou společnost atraktivní, ale sama o sobě Arménii neochrání.

Navíc strategický parter EU na Kavkaze je Ázerbajdžán, odkud EU odebírá stále více zemního plynu. A právě ázerbajdžánský diktátor Ilham Aliev opakovaně hrozí, že Arménii připojí ke své zemi. Podle něj nemá Arménie nárok na samostatnou existence. 

Brusel Arménii vítá v „evropské rodině“, posílá gratulace, slibuje pomoc, mluví o partnerství. Jenže evropská rodina Arménii neposílá bezpečnostní garance, které by nahradily ruský vliv, ani ekonomické propojení.

Proto Pašinjan po volbách nemluví o rychlém rozchodu s Moskvou. V kampani zněl tvrdě. Po volbách bude muset být pragmatický. Arménie je malá, chudá země mezi velkými predátory.

Kočarjan hrál na strach. Pašinjan na mír. 

Robert Kočarjan a další opoziční síly stavěli kampaň na existenciálním strachu. Na tom, že Pašinjanův mír s Ázerbájdžánem není mír, ale kapitulace. Kočarjan tvrdí, že se Arménie stane „přívěskem tureckého světa“.

Mírová smlouva s Ázerbájdžánem rozděluje arménskou společnost napůl. Část ji vnímá jako nutný konec historické iluze a poslední možnost, jak zachránit samotnou Arménii. Druhá část ji vidí jako zradu Karabachu, zradu padlých a otevření dveří dalším ústupkům Baku a Ankaře. Jenže arménská armáda je vyčerpaná a zastaralá. Ve válce o Karabach přišla o téměř 5 000 vojáků. Zastaralá je i kvůli velké korupci za předchozích prezidentů Kočarjana a Sarksjana. 

Opozice s vazbami na Rusko

Opozice měla šanci. V zemi je obrovská frustrace po ztrátě Karabachu. Mnoho Arménů Pašinjanovi nikdy neodpustí, že za jeho vlády Karabach padl a desítky tisíc Arménů musely odejít. Mnoho lidí nevěří žádnému politikovi. Pašinjan je pro část společnosti zrádce, pro jinou část jediný člověk, který je ochoten říct, že staré arménské iluze skončily.

Jenže opozice nedokázala nabídnout důvěryhodnou alternativu.

Samvel Karapetjan je miliardář s ruskými vazbami, který vedl kampaň z domácího vězení. Robert Kočarjan je bývalý prezident, symbol korupce. Gagik Tsarukjan je oligarcha. To není sestava, která by dokázala přesvědčit zklamané voliče.

Pašinjan vyhrál volby, ale nevyhrál zemi.

Arménská společnost zůstává rozštěpená. Pašinjjan bude muset vládnout zemi, ve které polovina společnosti nevěří ani jemu, ani opozici, ani Rusku, ani Evropě.

Výsledek arménských voleb není jednoduchý příběh o vítězství Západu nad Ruskem. Pašinjanovo vítězství potvrzuje, že arménská společnost se dívá směrem k Evropě.

Jenže Rusko z Arménie nezmizelo. Sedí v ekonomice, energetice, migraci, bezpečnostních strukturách. Pašinjan se snaží balancovat mezi obojím. 

Jedno je jisté už teď: Arménie volila přežití. A přežití na Kavkaze nikdy nebylo levné.

Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu 
Děkujeme za podporu!